Fašistivaly s07e03.
Koukám, že OFF 2013-2014-2015 se na blogísku neodehrál. Všechno bylo. Třináctku považuju za nešťastnou (pověrčivý
nejsem, asi teda, ale karma se mnou vyjebat umí, to zas
jo), bylo kurevské vedro, nic moc mě fyzicky nebavilo, což při
pohledu na program zabolí. Ale telegraficky je třeba zmínit, že
Cloud Nothing, Girls Against Boys, The Pop Group (nejlepší
strejcové), The Smashing Pumpkins (nejlepší panděro), Metz
(furt je nemám rád, ale koncert byl ok), The Walkmen, Sam Amidon
(suprskvělý), John Grant (velká láska) a Deerhunter koncertně
stopu zanechali, což nedokážu říct o My Bloody Valentine,
Godspeed You! Black Emperor (to bude moje chyba, vím o tom) a KTL.
2014 servíroval klasický dort, ne nutně koncertně - Lyla
Foy, Neutral Milk Hotel (dlouhé a stejné), Deafheaven, The Jesus
and Mary Chain (marné), Andrew W.K. ani Glen Branca s žebříčky
moc nehli. clipping., Protomartyr, kousíček Perfume Genius, The Notwist, Frank Fairfield (čtverylkové nebe), Slowdive (jediný
shoegaze, který má koncertně smysl, ověřeno dvakrát), Belle &
Sebastian (megadort) s ním zase lomcovali slušně. Mrzí snad
chybějící síly na Wolf Eyes.
Loni plusové body sbírali Young Fathers, Ought, Sunn O))) (lepší oblečky než Björk), The Dillinger Escape Plan, Huun-Huur-Tu, Sun Kil Moon, bohužel jen kousek Ogoya Nengo & The Dodo Women's Group, The Julie Ruin (tak sexy ženskou jsem na pódiu snad ještě neviděl), Patti Smith a vlastně i Iceage, byť je furt nedokážu úplně vzít na milost. The Residents byli příjemně úchylní, minimálně do doby, než jsem šel spát. Ride (viděl jsem celé, nechápu furt), Xiu Xiu, Run The Jewels (utek jsem na Doldrums) ovládají kategorii nulu nula nic.
Letos to mělo být plus mínus podobné, program hlásal
The Kills (z cyklu "staré lásky") a Anohni, na kterou
jsem se těšil moc, zvlášť po setu na CoO. Když k tomu do
kategorie "černý kůň turnaje" pasujete na Rojkovo
doporučení Jambinai a Sleaford Mods, nemůžete prohrát.
Za ty roky, jako nepatřím mezi nejostřílenější návštěvníky
OFFu, pořád znám lidi, co maj náskok, který, doufám, nikdy
nedoženu, ale za akcionáře se s prominutím počítat budu,
máme spoustu věcí vychytaných. Víme, kde pít - už snad bez
potíží - víme, kde k vodě, když je třeba, víme, kdy do sprch,
víme, kdy projít kolem, abychom nafasovali chlast zadarmo - jo, jen
jít v Polsku s chlastem po ulici je problém, ale to neznamená, že
vám do ruky nebudou cpát chlast zdarma, který musíte ihned vypít,
jelikož vás s ním do kempu nepustí, už i víme, kde chodit na
business celkem bez front. Navíc nám i Jančura jde rok od roku víc
naproti. Totální krása střídá nádheru. Festáček level 10.
Velmistrovský dan.
Postup na další level nastane, až někteří vychytají i
problém s počtem bonů ke směně - letos krásně kafkovský -
prachy směníš za bony, koupíš si pivo, dostaneš ho v Nicknacku,
vrátíš Nicknack, dostaneš za zálohu zase bony, totální kruh, a
až Poláci budou menší fašisti - už měli slušně našlápnuto -
letos se dají striktní kontroly vzhledem k situaci za dveřma
celkem pochopit, ale nepochybuju, že se v tom stejně vyžívají.
The Kills odpadli ještě před festivalem, tohle se vědělo. Potencionální stojáček tak mohla zařídit jedině Anohni, jelikož Alison měla zápal plic. Tím problémy nekončily, jak Rojek platil jen kapely, co nepřijely, neměl prachy na OFF knížky, knihovna o letošku nic neví, já zase nevím, z čeho teď do psí prdele lovit program (jako kdyby knížka mohla pomoct, když se podle programu nehrálo).
Kluč x Klač
Že odpískám Liimu, bylo jasné, v pátek v pět odpoledne? Nejsem stroj. I příchod na Jenny Hval před sedmou byl unáhlený, areál vypadal hodně prázdně, až jsem se o Rojka, ne naposled, bál, lidi přišli, cajk. Seriózně začínám na Clutch, titul dobrá zábavová kapela je na místě, bez invektiv, byť bylo místy zábavnější koukat na Juniora, jak si to užívá. Eva hlásí, že je to příšerné, a mizí na Minor Victories, které si pochvalovala.
Jasně, ani k Sleaford Mods, ani k Jambinai bych se patrně bez
OFFu nedostal, ale Rojek ví, jak na mě. Pičovat při ohlášení,
kvitovat pod pódiem, neprůstřelný systém. Láska k Sleaford Mods
byla celkem okamžitá, live videa nahlodaly. Živá prezetace
Sleaford Mods je stejně uhrančivá, jako poměrně směšná.
Andrew Robert Lindsay Fearn se ani nesnaží předstírat, že něco
míchá živě, s tímhle jménem se ani nedivím, těžkej život,
dresscode poskládaný z tepláků a flanelky nepřidá, odpálí
začátek skladby, poodstoupí a ležérně se pohupuje, furt dokola.
Jason Williamson to tam naopak sype neodolatelně. S minerálkou v
ruce - někde psali o pivu, dle mě nesmysl - plive na všechny
strany a má to sakra v malíku. Flow jak bič. Odolat se fakt nedá.
Královský postpunk. Face to Faces.
Napalm Death jen chvíli a z dálky, to dá rozum, stan hořel.
Brodce jsme se smáli už v lednu, nakonec se ohlášením i na CoO
pasovala na interpretku, kterou letos neuvidím dvakrát. Jenže na
OFFu jsem ji zahlíd, hype nechápu, nálada nebyla, ale pamatuju si,
že podkuřovala Banhartovi tak mocně, že jí to během svého setu
vracel.
Weatherall B2B Flügel dávali slušivé a tancechtivé techno,
osmdesátiminutový slot bychom ustáli celý, kdyby nezačlo pršet.
Underworld na CoO mi dokázali, že zvládnu rozpohybovat celé tělo,
dokonce i tolik let opomíjený tanec rukama. Že je Weatherall Flügel, a ne naopak, zjišťuju až doma. Takže vyhrával Flügel.
Vracíme se na Devendru Banharta, jediného headlinera, který fakt
zahrál. Přijet nestačilo. "Mě to vůbec nebaví ten koncert,
on strašně šeptá", slyšel jsem, jelikož fakt šeptal, bylo
to divně potichu, ale zábavně. Banhart působil roztomile mimo,
prý klasika. Že dorazí Zomby se ani nečekalo, říkali lidi, co
tomu rozumí. Buříme do pěti, stíháme sprchu, míjíme grilík,
jdem spát.
V sobotu až na Lush, jen abych si potvrdil, že shoegaze je
největší vypičenost hudebního světa. Basák s nápisem SHOEGAZE
na triku mi to potvrzuje. Dávám půl hodiny a mizím. Jaga Jazzist
asi přesně takové umčo, jaké jsem čekal, ale baví, není
problém. Jen do teď nechápu, proč nevyužili svoje světelné
meče (tyvole).
Vidět první oficiální a finální sobotní soupisku na
jednom papíře by bylo zábavné. Rušení, přesouvání,
nahrazování, pokud nemáš najeté fíbíčko v mobilu, vyjebem s
tebou, mrknout nestihneš, ale přijeď zase. Jambinai měli hrát
jako poslední na nejmenší scéně, nakonec dostali slot The Kills
na hlavní v nejlepší možný čas. Trochu strach, jelikož
koncerty na "Scena eksperymentalna" jsou supr. Velká
pokora, milionová krása, korejské koření. První deska bavila
prakticky hned po ohlášení, novinku jsem trochu kousal/trochu
furt. Pro přiblížení jsem si pomáhal se Sigur Rós a Swans
(labutě mají dlouhé krky, ale tady jsou mimo, vím o tom). Během
poslední Connection
ronín slzy - nekecám. Z hlavy ji nedostanu, nechci. Myslím
na Gregor
Samsa, třeba, a to už je pro mě tenký led,
asociace nevyženeš, už je všechno jinak. V danou chvíli nejkřehčí na světe. Tři dny jsem v
práci neposlouchal prakticky nic jiného než tuhle skladbu.
Do potlesku pro Jambinai přichází Rojeksan, což je špatně,
protože nemá hrát. Omlouvá se za komplikace s programem a přidává
další. "Wołal Wiley (prosím pěkně náhrada za GZA), dwie
godziny temu...", taky nebude. Ale zase
jako znova zahrajou Islam Chipsy - což je nakonec kapela, kterou
jsem letos neviděl dvakrát.
Slot Jambinai dostává Fumaça Preta. Náhrada za The Kills, z hospody neruší tolik. Trávu nemáme, jdem spát po páté, frajer, co hledá východ z hospody, patrně o dost později.
Three days
Neděle hrozila předem, program podsouval pět koncertů, což se
možná dá zvládnout třetí den festivalu (těžce), ale mnohem
hůř se to zvládá třetí den festáčku, i když letos bylo i
počasí divné, takže se dalo spát (tyvole, taky jakože skandál,
tak jako letos, jsem z OFFu přijel vyspaný možná tak v roce 2010).
Vložený fotbal občerstvil, prohra o gól je prakticky remíza.
Beach Slang, sorry, z desky mě to nalákalo, naživo jsem počkal na tohle a pelášil pryč. Nechte si. Na Lighting Bolt bolela nejvíc zvukovka, divoké tanečky se čekaly, ale nakonec mi to na Poláky přišlo celkem krotké (pořád určitá úroveň). Po Lighting Bolt zvonilo v uších tak, že nejsem schopný říct, jestli byli Mudhoney potichu, nebo ne, každopádně absolvovali vysokou školu rakenrolu na jedničku.
William Basinski není nejlepší volba, jak neusnout, nakonec se mi to na pár (fakt na pár) minut před koncem povedlo, potlesk mě vylekal, potřebná chvíle na zorientování se v čase, koncert parádní. Z dálky vypadá Basinski jako rakenrolová hvězda, která používá slova jako "strawberries" a tydle sladkosti.
Před Lighting Bolt David ukazuje fotku letáku s informací, že Anohni nepřijede, nejsem schopný tu srandu rozklíčovat, takže to beru smrtělně vážně, i když momentálně se to jeví jako žert, visí to na A4 formátu na jednom místě před vstupem, později pravdivost potvrzuje opět fíbíčko, byť to údajně proběhlo i na telinkách. Anohni je sice od soboty v Katowicích, ale ze zdravotních důvodů nevystoupí. Sorry. (piče, nejlepší, něco napsat a pak čekat se zveřejněním, můžu klidně prolinkovat aktuální klip, původní link beztak smazali) Že si Rojek hodí provaz, jsem byl v danou chvíli přesvědčený. Porovnání setu Anohni na CoO a OFFu by vyznělo líp pro OFF, byť to lidi na CoO ustáli mnohem líp, než jsem čekal. Stejně jako jsem čekal, že koncert potáhnou jiné skladby. 4 Degrees nebyla tak natlakovaná, zato během Crisis jsem slzel, sice skoro určitě míň než během koncertu Antony And The Johnsons (tohle video pobaví vždycky), ale furt to počítám. Jak se najednou hodilo, že Thundercat měl zpoždění, obstaral čas Anohni, i když nepochybuju, že by Islam Chipsy nedokázali zahrát potřetí.
Na cokoliv dalšího není chuť. Šílená zima nás žene od piva spát.
OFF letos neúmyslně ojebával, dokud k tomu bude pouštět pořád hezkou písničku, jsem v cajku.
Na
rozdíl od Stuarta A. Staplese snad nelžu, když řeknu „see you soon“. Láska se neptá.
19/8/16 + edit.
19/8/16 + edit.
