OFF Festival

Den I.

Bude to možná dlouhé, málokdy věcné a určitě plné faktických a gramatických chyb, ale na to já nehraju.

Letos se dějou divné věci, takže to, že jsem byl na OFF Festivalu, není kdovíjaké vybočení z divností. Jediné vědomé negativum, které jsem bral na vědomí ještě před odjezdem, bylo to, že jsem se s The National minul (jen) o rok, hráli tam loni, ale loni se zas tak moc divné věci neděly, tak jsem nemohl jet, to dá rozum.

Letos nás pozval Muzikus, respektive mě obdaroval dvěma vstupenkama a dvěma „free kemping pasy“, stačilo napsal Lence a čekat, jestli pojede. Jela. Nechť párty započne. Soukromé avantýry se zařizováním nechám bokem, všechno je nakonec snad zařízeno a jedeme. Kupujem si parádní MOST jízdenku ČD (díky Petro!), takže cesta vychází ještě levněji, než kdybych platil hubičkou, nekecám. Sedíme v kupé, jede s náma cizinec a pes (který, když to trochu přeženu, se nás /hlavně mě, to je jasný/ snažil sežrat, jen jednou a jen chvíli předtím než vystoupíme, ale snažil, zase cpu závorky do závorek he he), později přistupuje Petra, cesta, až na psa, je oukej, necelé dvě hodiny máme za sebou, už jsem ve světě, defakto poprvé. Z vlakáče na autobusák je to kousek, z autobusáku do areálu v podstatě taky, ale to ještě nevíme. Kupujem si za Lenčiny (mám zlatky sice sebou, ale jen bankovky, automat žere mince, vždyť si rozumíme, že jo) zlatky jízdenky (netušíme jestli správné, ale u cizinců by se měla cenit i snaha). První autobus narvaný lidma, kteří evidentně jedou na OFF si necháváme ujet a dáváme se všanc. Jedem autobusem číslo 0 (slovy nula, prosímpěkně), podezřelá linka jede přesně tam, kam potřebujem, fronta na kemp nám nakonec zabere skoro polovinu cesty vlakem. Přichází první a větší přeháňka, taky přicházíme promoklí na řadu. Vysvětluju sličné (tohle zkoumáme nadcházející dny a zjištujeme, že je sličná) slečně /jestli jste mě někdo někdy slyšel někdy mluvit anglicky, zkuste si to představit/, že jsem vyhrál dva lístky, kemp included. Nemá šanci mi rozumět, bere si lístky a za chvíli se vrací s tím, že ok, fasujeme kemping číslo a já se můžu zbavit své největší obavy, budeme mít kde spát, navíc je pro nás kemp opravdu gratis, takže každý šetříme cca tři stovky české. Víc než fér.

Stan stojí, déšť rezignoval (zatím), my jdeme do areálu, cca deset minut chůze není zas takový problém, cajk. Leckde jsem četl, že „pouštěči“ byli fašisti, buď jsem fašista taky, nebo mi jejich chování přišlo míň divné, i když ukazování klíčů, otevírání krabičky s cigaretama a rozkládání pudřenek asi není adekvátní projev důvěry, to zas ne. Navíc se ukazuje jak mají nesjednocené požadavky k pouštění, druhý den nás nepouští s foťákem, „max five“ říká paní a ukazuje na foťák, který má přes šest megapixelů, což má k profesionálnímu aparátu dál, než než nevím co k nevím čemu, ale paní je neoblomná, musím si rychle vzpomenout na Beatles, páč vím, že měli písničku o včerejšku, zároveň si je nechci splést se Stereophonics, ti maj totiž píseň o zítřku, já potřebuju včerejšek, abych mohl říct „but yesterday it was oukej“, nezájem.


Začínáme na show Toro Y Moi na Trojce, zůstáváme asi dvě věci a pak nás dusno vyžene pryč, navíc nepředvádějí nic, co bychom museli vidět. V pátečním programu jsem měl výrazně zatrnuté jediné jméno – THE BLACK HEART PROCESSION, dámy a pánové, kapela, o jejíž existenci jsem neměl před rokem potuchy. Jenže pak mě pan Brokolikaryo upozornil, že tudma jako ne, bez the pAper chAse a právě TBHP to nepůjde. Svatá pravda. Brokolíka jsem viděl poprvé právě před koncertem TBHP (má lenost kamkoliv dojet nám bránila potkat se osobně dřív, tak to muselo proběhnout jako milion dalších věcí v Polsku). Mrzí mě jedna věc, osobně jsem mu nepoděkoval za to, že mě na tuhle kapelu odkázal, nebýt jeho, tak na OFFu nemám žádnou „srdcovku“, jelikož může i za to, že znám The Tallest Man On Earth, nebo minimálně za to, že ho znám už nějakou dobu. Možná bych se k němu dostal později, ale kde já bych přišel ke kántry. Takže Bro, jestli to čteš, jako jeden z mála myslím, že jo, tak velkej dík, pane. Máš to u mě, nemám ti to sice jak oplatit, asi, ale máš to u mě. Čekal jsem, že budu plakat, kapesníky byly nachystány, nakonec jsem je skoro použil, sestava byla osekána, stačila pila k tomu klavír a kytary. Setlist převážne ze starších věcí, ze SIX, kterou znám zatím nejvíc a mám ji sakra rád /ještě trochu radši/ hráli, mám pocit, jen Drugs (When I remember these times/I try not to cry a milion dalších veršů, úder přímo na komoru). Slyšet naživo When You Finish Me (When you finish me/When you cut me/When you kill me/When you forgive me/ osobní hymna po několik dlouhých týdnů, v podstatě pořád není důvod se jí vzdávat) nebo Iri Sulu (Am I alive or am I dead/Am I awake or in a dream/Am I with you or am I all alone/Do I have skin do I have bones/Do I reveal or show no more) by mě zničilo, přísahám, ale rád bych to risknul. Nechápu s jakou lehkostí můžou tyhle věci hrát. Smutek je to pravé (a jediné) slovo. TBHP mají taky jeden z nejlepších názvů písně všech dob - It's A Crime I Never Told You About The Diamonds In Your Eyes, klišé versus dokonalost, odvěký boj, který miluju, klišé poraženo, hranice je tenká, ale všichni zůstáváme na té straně, kam patříme. Písničku s podobným názvem by mohl klidně udělat kdokoliv, ale možná by se to utopilo v klišé, navíc by tam kdekdo přidal slovo "bejby", vsadím se, že jo. Setlist teda logicky neposkládám, ale ten zážitek byl intenzivní, možná míň než jsem čekal, ale to je můj problém. Po Černosrdcařích jsme ihned šli na Art Brut, takže jsem se v tom pocitu nestihl dostateně vykoupat.

Art Brut (zpěvák podle mě vypadá jako štíhlejší Samir Hauser +-) jsou celkem zábavná kapela, zůstáváme asi na tři čtyři věci, slyším i kousek vsunuté Heaven Knows I'm Miserable Now od The Smiths, za které vděčím zase Jakubovi. Objevuju hit My Little Brother, pak jdem na pivo, které se tady kupuje za bony, prosímpěkně. Rovnice je jednoduchá – jeden bon = dvě zlatky, takže pivo stojí cca čtyřicet na stole v českých, celkem fér, navíc to moc neřešíme, i když jsou to čtyři deci, ale čepujou to rychle a chutná.

Jeden z možných kiksů děláme po Art Brut, jdem se najíst do kempu, meškáme a nestíhám Efterklang, což byl můj černý kůň turnaje, aniž bych je blíže znal, možná škoda, ale život by mi to nezachránilo, tak co. Důležitá věc se stala skoro hned po prvním příchodu do areálu, potkáváme Petra, to je člověk, který dělá (spíš dělal) v Ostavě akce, které stály za to, byť jsem na většině chyběl, ale díky Petrovi jsem viděl třeba duo Ema Camelia + Vas Szuszanne (tenkrát ještě s De Reval a Standou Žabákem, což je jedna z milionu kapel, ve kterých Petr hrál nebo hraje, toho času se angažuje třeba ve Skle, Glinski nebo Sorry Satori). Prokecáme značnou část festivalu, nikdy předtím jsme si tak moc nepokecali, prostě Polsko. The Fall, prej legendy, dobře, klidně, to co jsem viděl mě v tom ale neutvrdilo, Smith byl buď nalitý nebo mi přišel totálně nesympatický, jedno z toho. Není čas ztrácet čas, legenda nelegenda. Pátek headlinerovali Tindersticks na hlavní scéně a A Place To Bury Strangers (Petr: "Kdyby ten lístek stál dva tisíce, tak kvůli APTBS sem prostě přijedu"), dopředu mi bylo jasné, koho chci vidět, jelikož Tindersticks jsou kapela ke které se jednou dostanu, budu s nima stárnout jednou, vím o tom, všechno k tomu směřuje, takže prostě Tindersticks, jenže pár dní před OFFem jsem si poslechl na můj vkus až preadorované (jestli právem nebo ne je jedno) APTBS a hele, ono by to naživo mohlo a mělo být kurva dobrý. Jdem teda na ně. Bordel od prvních chvil, lidi v tranzu, zůstáváme zase asi dvě věci /tohle se pak ukázala jako minimální doba nezbytná k tomu, abychom zjistili, jestli chcem daný set vidět nebo ne/, slyším "don´t play with my heart", takže zvuk ok, jednou mě bude mrzet (už je to trochu tady mimochodem), že jsem nezůstal, ale my jdeme na Tindersticks, elegáni jaksepatří, Harmony Around My Table je jedna z věcí, kterou jsem si stačil zapamatovat. Na poslední desce mají i super věc, Peanuts, o arašídech se v pop music zpívá celkem málo, takže tohle je malá náplast. Zdraví je proti nám a pro den jedna končíme. Tindersticks budou třeba někdy na CoO, teda pravděpodobněji než APTBS, to je jasný, tak se třeba zastihnem v lepší konstelaci, někdy, někde, ale pátek je rozjezd, musí zbýt síly na zbytek víkendu. Raekwona, jako zástupce hip hopu, slyšíme až do stanu, usínáme kolem čtvrté, myslím, na spánek je pár /možná dva páry/ hodin. Tuhle noc taky celkem slušně pršelo, ale Lenka sehnala super stan, tak nás to nemusí trápit.

Den II jindy.