Kdo si chce přečíst jen report z koncertu a nepotřebuje k tomu moje patetické kecy, tak skvěle to napsal Pavel sem, někomu možná bude stačit informace o tom, že to měl být nejlepší koncert mého života, ale je to „jen“ jeden z nejlepších.
Rok 2007 důležitý mezník v mém hudebním vývoji. The National jsem viděl klipově v televizi patrně jen jednou, právě někdy v roce 2007. Stačilo to minout a nic z toho by se nekonalo, možná později, ale neznat The National letos, tak bych si je asi nedal, hype kolem High Violet by mi v tom bránil. Klip k Mistaken For Strangers. „Když slyším píseň, která mi rozbuší srdce tak, že ještě pár chvil po skončení jsem v transu, tak to je pro mě sakra dobré znamení,“ psal jsem tehdy. Tu zneklidňující atmosféru si pamatuju. Miluju ji. Srdce vám buší a vy víte, že se něco stalo. V tomhle případě něco velkého. Ta písnička je skvělá dodnes, jen ten pocit překvapení se nekoná. Tehdy aktuální desku Boxer (to je ta deska předtím, než začli kluci nosit bíbry a obleky, ty brďo, unikají mi souvislosti, obleky letěly už během Boxera, stačí se podívat na klip k Apartment Story) jsem si dával pořád dokola (ve skutečnosti jsem se zasekával spíše na prvních dvou věcech, Fake Empire a Mistaken For Strangers, celá deska ten pocit umocňovala, Squalor Victoria!) pak nastal čas vrátit se do minulosti a zjistit, že starší desky nekulhají, ale stojí zhruba rovně v řadě. Alligator, Sad Songs For Dirty Lovers, dřív trochu country, eponym, ípíčka, živáky. Mají mě, nepustím se, nechci, nemůžu. Otázku, kdy je uvidím na živo, jsem si začal klást později, loni, když hráli na OFFu, jsem si říkal, že čas nastal, jenže jsem nejel, dodneška mě to dost mrzí. O dost víc, než si myslím. Fakt. Letos vydaná High Violet mě dostala (13. dubna jsem psal „Bloodbuzz Ohio +- ok, Terrible Love jo, Afraid of Everyone spíš ne, celkem strach z nové desky The National, v nejhorším to bude krásna nuda“. Nuda to není, krásné to je. Tohle já potřebuju/chci od hudby. Atmosféru, melancholii, balady (hehe, miluju balady), popíček, snad si rozumíme jaký popíček myslím. Myslím ten, co je mainstreamový maximálně v rámci „indie scény.“ Na last.fm mám k dnešku cca 900 poslechů HV, jestli to vypovídá o lásce nebo mé demenci je mi jedno. Omezenost a vytříbenost k sobě můžou mít blízko. Chci podotknout, že si nevybavím názvy všech věcí ze všech desek, texty dost komolím a se svou angličtinou jim rozumíme tak, jak si to dovolíme, takže mé fanouškovství je mnou omezené. To je vedlejší, důležitejší je pocit.
13. listopadu 2010 má babička narozeniny, ale taky The National hrajou v rámci festivalu Ars Cameralis v Polsku, Chorzów, kousek od Katowic. Polsko je pro mě objev letošního roku. Lístek jsem nakonec sehnal (vyprodáno za 67 minut), dokonce jsem měl i s kým jet. Díky moc! Když chtějí Češi a Slováci vidět The National, jedou do Polska (Německa, Rakouska, záleží, kde to maj blíž). Po cestě probíráme, kdo byl na jaké obskurnosti (hlásím se ke koncertu Kelly Family, někdy ve čtvrté třídě, s tímhle faktem vždycky váhám, jestli ho vytáhnout nebo ne, zjišťuju, že v tom nejsem sám). Náš mezinárodní tým si dává obchodní pauzu v nákupním středisku v Katowicích, trvalo mi, než mi došlo, že je to ten samý nákupák, kde jsme trávili dopoledne v srpnu na OFFu, orientační smysl je na nule, ale nakonec mi to došlo. Jsem jouda, vím o tom. Jdem se projít městem, vidíme Katowické UFO, pak na jídlo. Szaszlyk z párku neuděláš. (Hláška není moje, kradu)
Prostor, kde se to událo je parádní, krásné divadlo, jediná nevýhoda je, že se sedí, proto omezený počet lístků. Balkón je lepší než tam nebýt, že jo.
Merch, nákup trika mi zabral skoro víc času než koncert. „Hezké palmy“ psala mi pak Lenka, říkám jí, že tam žádné palmy nejsou, jsou, má to palmy i v názvu. Jsem jouda, vím o tom.
Midlake ha ha, před koncertem jsem slyšel ep a nějaké cd, čekal jsem, že to bude plus minus ok. Chyba lávky, máte rádi flétnu? Co takhle cca desetivteřinové sólo pro dvě flétny? Regulérně jsme se smáli. Pozitivum na koncertu Midlake bylo to, že jsme nemuseli hledat terč pro žerty. Midlake se staly terčem sami, asi nechteně, ale co. Trochu post-rock, trochu folk, dost nuda, pozitivní bylo, že jejich hodinový!!! set mi překvapivě utekl. Flétna je nová basa. (Hláška není moje, kradu) Dobře, zas tak špatné to možná nebylo.
Ve čtvrt na deset začínáme. Stoupám si do uličky, abych líp viděl, nejdřív to vychází, pak mě Matt vypeče a nejpozději v druhé věci zvedá lidi ze sedaček, už si nesednou. Bylo mi úplně jedno, co budou hrát, fakt, protože, když ji miluješ... (z těch starších (Alligator, Boxer) věcí ani z hlavy moc nevím, co dávali) Jedinou věc, kterou jsem chtěl slyšet „na přání“ je About Today, osobní hymna, How close am I to losing you?, úspornost v textu, ale naléhá to na mě (před Daughters Of The Soho Riots jsem se málem zlekl, že jí dávaj, ale chyba lávky, malá koncentrace). Set otevřela Runaway za zvuku perkusí a bicích, Přichází Matt, pojďme na to, už dlouho jsem nebyl na koncertě, kde byl regulérně mohl „zpívat“ každou věc. Naposled asi na WWW, ale tam je to zpívání diskutabilní. Poláci se ukazujou jako nadšení diváci/posluchači, kvituju to, i když chvílema mě to sere, ale jsou to National, takže chápu, rozumím. Dochází mi to, jsem na koncertě The National, stejně tak mi dochází, že stojím na balkóně, krucifix. Tohle mi do jisté míry (stejně jako moje podělaná angličtina) pokazilo dojem z koncertu, páč jsem dumal nad tím, jak se dostat dolů. The National, i když jsou to kluci uplakaní, tak mají v arsenálu pár rakenrolů, Squalor Victoria, Avalaible (taky osobní hymna, mimochodem, How can you blame yourself/when I did everything I wanted to), Abel, Mr. November, všechno bylo, z těch známějších věcí, kde Matt řve, chyběla možná tak Murder Me Rachael. Ale to je fakt jedno. Logicky dávali High Violet věci, jestli na ten setlist dobře koukám, tak z HV chyběly jen Lemonworld (we can say that we invited summer lovin tortutre party) a Little Faith. Dokonce došlo i na jeden kus z druhé desky, Cardinal Song. Vlastně dva, Available je taky ze SSFDL. Základní set končila Fake Empire, přídavky otevřela pocta Henryku Góreckému (jsem si aspoň doplnil vzdělání), vyšperkoval Mr. November, u kterého mě maximálně mrzelo, že jsem zavřený nahoře. Matt udělal to, co soudě z videí na Youtube dělává, jde mezi lidi. Až budete někdy zjišťovat, proč mají National tolik a tolik bedňáků, tak veřte, že skoro všichni jsou tam proto, aby mohli Mattovi během Mr. November kontrolovat, podávat, natahovat kabel od mikrofonu. Prošel se po sedačkách, prošel celé divadlo na délku a ještě mu zbyl kus kabelu na příší koncert. Fakt. O High Violet jsem psal, že když skončí poslední věc, tak už není kam jít, proto se končí, poslední přídavek (když jsem pozoroval, jak jsou Poláci nažhavení, tak by mě nepřekvapily přídavky dva, ale víte jak to chodí) měla tedy na starosti Vanderlyle Crybaby Geeks, tady servírována za zvuků dvou akustik a odzpívaná bez mikrofonu (píše se všude unplugged nebo acoustic, takže unplugged nebo acoustic) zpívali všichni (vždycky se píše "zpívali všichni" nebo "celá hala bouřila", tak proto), můžu použít, že to byl singalong? Můžu. I kdybych nemohl, tak píšu. Silný moment. Konec. Vynikající koncert, který jsem si z nějakého důvodu neužil tak, jak jsem čekal. Příště to teda může být ještě lepší. Prostě kapela, kterou máte sakra rádi parádně odehrála věci, které máte sakra rádi, nic míň, už to je víc než dost. Po cestě zpátky nám hudební kulisu dělá High Violet, která se po koncertě stala ještě cennější.
Poslech desek najednou nestačí. Až je jednomu líto, že je nemůže vidět častěji, únor? Kraków? Každému přeju, aby takovou kapelu měl v uších, nemusí to být nutně kapela, kde na bicí hraje John Lennon, že jo. Život vám to nezachrání, ale může ho obohatit, posunout jinam nebo co já vím co.
(poznámka pod čarou, studuju setlist z Milána o tři dny později, hráli míň věcí, kvůli policejní hodině nedali Vanderlyle Crybaby Geeks, ALE dali About Today jako poslední z klasického setu, přídavek otevřela Lucky You (but no one's in your head/cause you're too smart to remember/you're too smart/lucky you), kde jsme, krucifix? Setlist snů? O tři dny později, bez divadla. Ha, tak jako pardon, ale v Glasgow obstaraly přídavek Wake Up Your Saints (nejveselejší melodie od National široko daleko), poslední dva kusy? About Today a pak Vanderlyle, heršvec, ale když ji miluješ...)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat