Part II

Pokročit v deníčku z OFFu po více než šesti týdnech od akce má spoustu výhod, vážně. Zapomenete to, co nestálo za zaznamenání, takže si práci dost usnadníte. Na druhou stranu můžete zapomenout i to, co za zaznamenání stálo, že jo. Taky to má výhodu v tom, že si můžete přečíst cizí reporty a osvěžovat a opisovat.
Prvně ještě technicky k prvnímu dni. Prý jsme šli spát o trochu dřív, asi se mi poplety první dvě noci, nejspíš. Je mi jasné, že to teď mění úplně všechno, he he.

Den dvě začínáme čekáním, jestli se fronta na sprchu pohne na snesitelnou úrověň nebo ne. Nehla se. Jdem sehnat jídlo. Kousek od stanového městečka je nákupní centrum, takže no problemo. Kupujeme jídlo, pití, cigarety /ani ne za deset, ráj na zemi/. Sledujeme z kempu řadu na sprchu, ale nezmenšuje se. Relaxujem u stanu, vedro k padnutí. Těžko říct, kdy jsme šli za hudbou, možná kolem druhé, možná jindy.

Každopádně první, co vidíme, je konec setu FM Belfast, přišli jsme třeba o Plum. FM B aneb 3 mcs and 1 dj, plus minus, i když on ovládá myslím spíš laptop. Kuci mají dresy, celé je to vlastně ok, veselý elektro popíček z Islandu, možná je to tím, že vidíme jen konec, kdy koncert graduje. Myslím, že to byli oni, kdo si pomohl s Eins Zwei Polizei, pohled do minulosti. Dalším lehkým chodem jsou letmo a rychle Tides From Nebula na Čtyřce. O nich se trochu hádáme do dneška. Dle mě nic, co bych chtěl znova. Pokud si to pamatuju dobře.

Po nich jdem nejspíš na pivo, jelikož program mi nenapovídá, že bychom něco v té době viděli. Potkáváme další lidi z okolí Ostravy, všichni se potkáme na OFFu, i když se pravidělně vídáme i na místních akcích. V pátek jsem se taky viděl s lidma z DIYcore, jen tu Apačku, Francise a Báru jsem nezahlídl. Petr si domlouvá tanec s Lenkou, jako revanž za nesplnění tance během APTBS, nakonec jsme ho nepotkali ani během smluveného setu Dino Jr. Jdem na Mouse On Mars, hezký název, dva týpci s mašinkama. Prý zase legendy, tentokráte taneční scény a z Němec. Zůstáváme asi tři věci /spíš tak patnáct minut, jelikož je to jeden nepřerušovaný set. Nic, co bych si pamatoval, nic, co by mě za tu chvíli nasralo nebo nadchlo. Mizíme na Archie Bronson Outfit, které jsme chtěl celkem vidět, už kvůli tomu názvu, to je jasný, navíc zase kytary v té míře, kterou mám celkem rád. Zjišťujeme, že jejich outfit není úplně vábný a hudebně nás to taky nezachraňuje, takže jen projdem kolem. Vzniká pauza, hledáme v areálu jídlo, nenašli jsme vlastně žádně vege věci, pokud nepočítám hranolky.

Byli jsme na Tunng? Asi jo, asi na chvíli, asi si to nepamatuju. Ale určitě jsme byli na These Are Powers, píšou, že prý z NY (kdybych si měl vybrat kapely z jediného města na světe, volím NY) a Chicaga, ex basák z Liars included. Liars vlastně nemám rád, nerozumím jim, ale proč se nepodívat na TAP, no ne? Zpěvačka asijských rysů má na sobě trikot a síťované kalhoty, oko bylo potěšeno o fous víc, než ucho. Zase mizíme, vlastně jsem během celého OFFu viděl asi jen pět celých koncertů. Po TAP ignorujeme skoro všechno. Včetně A Hawk & A Hacksaw nebo Hey. Jdem na jakousi literární scénu, kde má čtení buď Jacek Podsiadlo nebo Krzystof Niewrzeda, pánové prominou pokud to nebyl ani jeden z nich, zároveň mi zajisté odpustí, že tady mrším jejich jména. Celkem bizár, nerozumím ani slovo, navíc je čtení rušeno produkcí z hudebních scén, ale je to zajímávé, tak zůstáváme. V sobotu jsem taky zjistil, že v areálu je přítomen Vincent Moon (teď zjištuju dokonce, že v pátek promítali Christmas On Mars, režie W. Coyne, s ním se uvidíme v neděli), VM má super jméno, které je, jak jsem tušili, pseudonymem, ale to je jedno. Důležité je, že VM je chlapík, který točil s The National, už jsem doma, jmenuje se to A Skin, A Night a celé je to na youtube, jakto, že jsem to nevěděl dřív? Jdem teda na filmovou stage, malý stan, málo místo, ale nikoho to zrovna nezajímalo, takže bez problému. Promítá se jeho Contemporary Copenhagen. Set několika dánských kapel, každá dává jednu věc, a celé je to na jeden záběr, jestli mě pamět neklame. Je to celkem příjemné, aspoň nemrzneme venku a navíc vidím aspoň tahle v pátek minuté Efterklang. Na Dvojce začíná koncert Mew, dánští kňouralové, trávím u nich čas potřebný k vykouření jedné cigarety, za tu dobu můžu říct, že celkem ok. Ale vracím se na filmy, dávaj All Tommorow Parties, vidíme třeba Gossip, Lightning Bolt, Cavea, YYY nebo snad i Shellac a další. Na jednu v noci je plánováno setkání s Vincentem, programově se to posouvá, takže se to kryje se setem Dinosaurů.

Druhý den může headlinerovat. Pár dní po OFFu jsem na Facebook psal tohle “koncert Dinosauřího Džejára jsem na OFFu víceméně vidět musel, všude píšou, jak moc důležitá kapela to pro určitou scénu (ta mě +- zrovna zajímá) je, a já jim to věřím, v propagační OFF knize psali "without their pioneer work in the genre, nirvana would propably sound like guns n roses" to si do puntíku nemyslím, ale to je jedno. Znal jsem od nich 3 věci, dvě z toho /včetně coveru Just Like Heaven od The Cure/ zahráli, mohl jsem být spokojen (i když absence Nothing's Goin' On mě trochu mrzí, nebo jsem jí jen přeslechl. J Mascis mi připomínal hlasově Vedera z Pearl Jam /což nechápu, ale bylo to tak/ Lou Barlow se snažil hejbat a Murph bubnoval, co taky jiného. Mám pocit (vlastně Louovo fakování mi to +- potvrzuje), že byli krapet nasraní, že jim Lufthansa nedoručila věci, tak měli támhleto od TBHP, todleto zase od No Age. S odstupem skoro týdne, mám pocit, že to byl mnohem lepší koncert, než během koncertu samotného, jednoduché písničky, hity, není co řešit, život mi to nezachránilo, ale každopádně můj dotek s historií dopadl dobře. Vlastně je chci vidět znova, dědky, hehe.“ Jo, můžu citovat sám sebe, navíc s tím souhlasím. Po Dino se jdem na rychlo podívat na Vincenta, je tam plno, zahlídnem ještě kousek Lali Puna setu a jdem spát.

Numero Tři.

Poslední den, fronta na sprchu, nákupák, klasika. Neděle byla dopředu náš nejnabitější den, alespoň plánovaně. Přicházíme až po Let The Boy Decide nebo Kyst. Prvním nedělním chodem jsou Pulled Apart By Horses. Teď jim rotuje klip na mtv2 (vlastně se to teď jmenuje mtv rocks nebo jak, ale to odmítám příjmout), takže jsem je viděl pět minut před hypem. Popový hardcore, to zvládám, má to melodie, ty já potřebuju. Hrajou na Dvojce, ale celkem si s tím poradili, kluci to jsou energičtí, rádi skáčou na kolena ze zesilovačů, proč ne, lidi se baví, tvoří se i trochu divoké tanečky, divoké v rámci toho, co jsem na OFFu jinak viděl. Ortodoxní hácečkáři, by asi zívali. Tohle byl celý set číslo tři. Název kapely mi slouží jako zábava na následující dny. Trapná zábava, to je moje.

Odpočítávám minuty do koncertu Tallesta, hraje na nejmenší scéně, můžu dodat, že naštestí, jelikož stojím u pódia, kdybych se tam nedostal, tak by to bylo „bohužel hrál na nejmenší scéně“. Zase si pomůžu citací sám sebe „OFF ve mě bude ještě po všech stránkách pár dní doznívat, což mi nebrání v tom, abych za největšího stylaře /miluju to slovo zhruba od páteční noci/ festivalu označil The Tallest Man On Earth. Pokud potřebujete někoho sbalit (líp to bude fungovat asi na holky), tak běžte na jeho koncert, nebo si aspoň poslechněte desku, i když mám chcípnout a smrdím, tak vím, že nejlepší název kapely by byl The Sexiest Man On Earth (The Tallest Man On Earth Was Pulled Apart By Horses Revival). To je fér. Tečka.“ Malý hubený týpek s kytarou to celé utáhne sám a ještě mu s přehledem zbyde na příště. Když jsem se pak dostal k bootlegu z toho koncertu, kde je devět věcí, nevěřil jsem, že jich hrál jen devět, přitom zaznělo v mých uších to, co mělo. Čili hity z obou desek. Koncert sledoval z backstage například i Vincent. Jestli potřebujete klíčové slovo, tak je to charisma a taky hity. Rád na koncertech zpívám, fakt, takže si s ním dám „so i could stay the tallest man in your eyes, babe“ a pak mlčím. Teď pozoruju, že hrál The Gardener a Love Is All po sobě, to není náhoda.

Další okno, jak v programu, tak v paměti, myslím, že jsme šli do kempu, jelikož nemám pocit, že bychom viděli Bear In Heaven nebo Casiokids, obé bylo v předfestivalových plánech, ale pauza byla ok. Dum Dum Girls, holky ze Sub Popu, z desky ok pop, na živo nic moc nuda, čtyři /nebo kolik jich je/ buchty, statické až hanba, čekáme na konkrétní hit a mizíme. No Age, no, jo. Zase nic pro mě, aspoň ne v tomhle čase, ale měli myslím sukces. The Raveonettes taky nic, co bychom museli vidět/slyšet celé. Jdem na pivo, všechno se schyluje ke konci.

Plán zněl tak, že jdem spát. Vzali jsme to kolem hlavní scény, která slibovala něco, co nejde odmítnout, proměnila se na oranžovo a bylo jasné, že se něco stane. Zůstáváme /sobecky si to vydobydu/, nechť show začne. The Flaming Lips. Honily se mi hlavou před a během koncertu dvě kapely: Pink Floyd, které nemám rád (kdysi jsem byl nucen poslouchat Wall v kuse, výsledek je stejný, jako když vás někdo nutí jíst porkovou polévku, prostě ne) a Muse, kteří mi jsou dost volní. Byl jsem si teda skoro jistý, že to bude blbost, kterou chci ale vidět. Slyším Art rock a dostávám vyrážku. The Flaming Lips jsem chtěl z těch tří headlinerů (Tindersticks, Dino) vidět nejmíň, ale prognózy a plány jsou zbytečné, věděl jsem, že někde nějaká kapela existuje a kdesi cosi, ale to bylo všechno. Vnímání tohodle koncertu záleží na tom, čemu říkáte kýč a kolik show koncertů jste viděli. Ke kýči já mám blízko a show koncert jsem neviděl nikdy. Celá crew oblečena do oranžova, „naverbovaní fanoušci“ na strany pódia /to byl asi největší průser, myslím, že dost z nich FL neznali, takže působili trochu rušivě/. Zpátky k Matějské. Wayne hecoval fanoušky notnou dobu před začátkem, stejně jako bedňáci, obří nafukovací balóny, konfety, všechno bylo, v abnormálním množství. Kapela přišla na scénu oknem v projekčním plátně, které bylo umístěno někdo do míst dámského klínu, je snad jasné, z čeho přisli. Wayne ne, ten se zašpuntoval do obří koule a šel do lidí, stage diving s ochranou, početí tím pádem (ani bolestivý pád) nehrozí. Show, musím znova napsat, že to byla show, stejně tak musím připomenout ty řeči o kýči apod. Tanec na medvědovi, obří svítící ruce včetně. Hudebně mě to bavilo taky, jednak proto, že dali asi devět deset věcí, jednak asi i proto, že hudba měla poloviční roli, ale nekulhala za svým vizuálním bráchou. Do You Realize?? je hit, pozor na něj. Pojďme si ještě zacitovat „Muse (nemám já rád, spíš mi jsou volní) prý dělaj show, je to možný, ale pochybuju, že to u nich vypadá tak bezprostředně, uvolněně a bláznivě jako u mých nových hrdinů z Flaming Lips“. Nejlepší tečka za festivalem, přesto, že se to neobešlo bez mírového poselství, ale vůbec mi nevadilo a vztyčil jsem ruku s véčkem taky. Cesta do světa dopadla dobře, mohla dopadnou ještě o fous líp, ale nestěžuju si. Stejně jako první noc usínáme za zvuků hiphopu, tentokráte Anti-Pop Consortium.

Den čtyři

Balíme, jedem domů, v kupé s náma sedí Benjamin Slavík a asi jeho slečna, co taky píše do Rock Popu, tak občas poslouchám, co nového ve světě žurnalistiky, ha. Za rok jedu zase, tentokrát i za své. Fakt. Sraz v pivním areálu v pátek v šest. Buďte tam. Tečka.

Organizaci festivalu a kdesi cosi ať hodnotí lidi, co mají srovnání, já na to kašlu. Já jen píšu, že asi nemám rád festivaly, degradujou svým způsobem hudbu, ale za málo peněz, hodně muziky /u OFFu platí trojnásob/, rozhodně nemám rád (ani papírově) akce, kde je milion scén, tím pádem deset milionu hovadin, osekat, protřídít, zkrátit. OFF je fér.